Koncepce mediální výchovy – 15. hodina: Emoční inteligence nejen na internetu

Cíle:

• Porozumění textu
• Práce s textem 
• Diskuze a prezentace svých myšlenek ve skupině
• Rozvíjení emoční inteligence
• Uvědomování si rizik vyskytujících se na internetu

Předmět:

• Člověk a jeho svět

Příběh, který mají děti v učebnici:

Ondrovi vůbec není po chuti, že po dvou měsících od startu jejich seriózních novin má na škole snad milionkrát větší oblibu bulvárek “zrádců” Školní bomby. Původní základna bulvárních novinářů – tedy Natálka, Honza, Šárka a Lucka – se dramaticky rozrůstá každým dnem. Ondra nedokáže odhadnout, jestli o tom ví paní učitelka, ale do řad senzacechtivých novinářů a fotografů se nepřidávají jenom páťáci – “zvláštní zpravodaje” nebo “extravýkonné fotografy” mají Školní bomby snad ve všech ročnících na druhém stupni. 

Jednou z nových členek redakce je od pondělí také deváťačka Simona. Sice noviny od dětí o čtyři roky mladších nebere úplně vážně, ale říká si, že by z toho mohla být docela legrace – a navíc, má jeden ďábelský plán, jak noviny využít ke svému osobnímu prospěchu. Zatím se o něj nepodělila ani se svou nejlepší kámoškou Nelou. 

Ve dvě odpoledne má redakce Školních bomb poradu, což znamená, že si tlupa školáků sedá na lavičky v parku vedle školy. 

„Tak šup. Házejte, co už máte za témata, nebo co seženete,“  jde Natálka rovnou na věc. 

Simona čeká na svoji chvíli, až se ostatní přestanou překřikovat.

„Já mám nabídku, která vybombí i ty vaše Školní bomby. Bavím se s jedním klukem ze střední, kterej chodí pravidelně s kámošema do posilky. Pak se vždycky sprchujou. Všichni ti kluci jsou prostě fakt hot a namakaný. Zkusím od toho kluka dostat fotky ze sprch! Představte si, jak se to ve Školních bombách bude vyjímat!”

Natálka s Honzou po sobě podezřívavě loupnou očima. 

„Nooo, a jak to jako chceš udělat? Nějak si neumím představit, jak chceš toho frajera přimět, aby to pro tebe nafotil,” ušklíbne se Natálka. 

„O to se nestarej, to vymyslím já. Tak co, berete to?” snaží se Simona působit hodně mazácky.

Ujednáno.

Deváťačka má pocit, že se veze ve velkém dobrodružství. Pocit je to tak silný, že úplně přehlušuje vyčítavý hlásek, který se v její hlavě také snaží prosadit, a říct Simoně: „Nedělej to, tohle není správný a bude z toho akorát malér!” Ale nic naplat.

Simona píše Erikovi ze střední. Ví, že se mu líbí. Chvilku spolu v chatu flirtují a Simona se snaží konverzaci stočit tam, kam se jí to hodí. Erika trochu hecuje. Když pak napůl ve vtipu navrhuje, aby své kamarády tajně nafotil ve sprchách, Erik se překvapivě ani moc nezdráhá. Tak jo. Ale chce něco za to.

O pár dní později pak probíhá mezi smartphony Simony a Erika výměna fotek – Simona si se zaujetím může prohlédnout kluky ze střední, jak je pánbůh stvořil, a Erik má zas jako trofej několik fotek Simony. Taky skoro nahé. 

Otázka:

Jaký máš názor na sdílení intimních fotografií s ostatními?

Když jde ten večer Simona spát, cítí podivnou tíhu na hrudi. Až doteď jí to připadalo jako v pohodě nápad. Erik jí slíbil, že její fotky nikdy nedá nikam na internet, zkrátka, že se k nikomu dalšímu nedostanou. Simona mu věří, ale čím víc o tom přemýšlí, tím hůř jí je. A navíc, začíná pochybovat i o zlomyslném vtípku publikovat v novinách fotky kluků ze sprch.

Ráno se budí s náladou pod psa. Venku prší. A navíc zjišťuje, že jí máma nevyprala oblíbené džíny, jak jí už několikrát připomínala. Vztek si vybije u snídaně na mladší sestře. Mamince na otázky jen odsekává. 

Vzpomene si na svoji situaci s fotkami a v duchu si říká – no bože, vždyť je to celé legrace. Nikomu to neublíží a všechno bude v pohodě. Erikovi můžu věřit. 

Ale s každým dalším dnem je víc a víc na nervy. Je už nepříjemná i na kamarádky ve škole. Večer nemůže usnout. Venku je pořád ošklivé počasí. Simona svoje rozpoložení připisuje tomu.

Sakra, co se to se mnou děje, diví se sama sobě. 

Všechno graduje v noci, když se děvče s pláčem probudí z noční můry. V té jsou její choulostivé fotky ve všech českých novinách, v televizi, na Instagramu, a bůhví kde ještě. Z kluků ze střední si po publikování fotek ze sprch navíc všichni dělají legraci a jsou společensky totálně znemožnění. 

Simona sedí v posteli a nemůže zastavit přerývaný nářek. Do jejího pokoje přibíhá maminka a dceru tiskne v objetí.

„Simi. No tak. Všechno bude v pořádku. Řekneš mi, co se stalo? Všimla jsem si, že v posledních dnech je s tebou něco špatně.”

Simoně chvíli trvá, než je přes vzlyky schopná mluvit. Tiskne se k mamince. 

„Já… já udělala hroznou chybu, mami,” zakvílí nakonec. Maminka ji hladí po hlavě.

„No tak, broučku, to bude dobré… a můžeš mi říct, jakou? Třeba… bych ti mohla pomoci,” opatrně se maminka vyptává.

Simona prudce zavrtí hlavou.

„No dobrá, rozumím. Je to tajné. Ale zkusím hádat – ty poslední dny, co jsi se nechovala pěkně ani ke mně, ani k ségře, to bylo kvůli téhle chybě, viď?”

Simona se zarazí. „Já nevím…” popotahuje, „ale asi vlastně jo!” Maminka přikývne – čekala to.

„Víš, Simonko, každý máme v životě chvíle, kdy nejsme v pohodě. Ať už kvůli tomu, že něco děláme špatně, nebo kvůli tomu, že prostě všechno nevychází tak, jak bychom si představovali. Můžeme potom cítit zlost na celý svět, být vzteklí a mít špatnou náladu. Je v pořádku takové pocity zažívat. Ale je důležité umět určit, proč se tak cítíme. Když si totiž dokážeme uvědomit, co za to může, jde to nějak vyřešit, abychom zase byli v pohodě. A málokdy se stává, že by byl nějaký problém úplně neřešitelný. Tak se tě teď zeptám, zlato – jestli víš, jakou chybu jsi udělala, zkus se zamyslet. Nešla by aspoň zčásti zase napravit?”

Nějakou dobu je ticho. Maminka trpělivě čeká.

„Vlastně asi trochu dala, mami,” říká potichu Simona.

Druhý den ráno je Simona pevně rozhodnutá. Fotky kluků ze sprch se nikdy do žádných novin nedostanou. Ze svého mobilu je všechny maže. Svoje fotky už sice od Erika zpátky nedostane, a tak jí nezbývá než doufat, že ji nepodrazí a nebude jich plný internet.

Když jde Simona ráno do školy, konečně zpoza mraků vykoukne slunce. Simoně už je lépe. Příště nebude špatnou náladu a podrážděnost svádět na počasí, ale zkusí problém hledat jinde. 

Metodika hodiny:

Zkoušíme si s dětmi projít, o čem byl příběh a jaké byly jeho hlavní myšlenky. Ideální variantou je, když spolu děti diskutují ve skupinkách po pěti. Pokládáme skupinám postupně otázky, na každou dáme krátký prostor 2-3 minuty. Děti ve skupině diskutují. Poté si některé příklady říkáme v celé třídě.

Návrhy na otázky: 

1. Jak se ti kapitola líbila?
2. O čem byl příběh?
3. Čím si Simona vysvětlovala, že má náladu pod psa?
4. Co bylo skutečnou příčinou toho, že se necítila dobře?
5. Ocitl/a ses někdy v podobné situaci? Pokud nejde o něco choulostivého, zkus situaci popsat svému spolužákovi. Jak jsi ji nakonec vyřešil/a?

Nejprve necháme děti prodiskutovat výše napsané otázky ve skupinkách, poté už diskutujeme celá třída dohromady:

Slyšeli jste někdy pojem emoční inteligence? Pokud ano, jak byste ji popsali? Případně, jak se liší od inteligence jako takové?

(Zatímco inteligence, někdy také nazývaná akademická, dává člověku možnosti řešit složité problémy a být schopný v učení, logice, kreativitě a podobně, emoční inteligence značí, jak člověk vnímá vlastní emoce, jak chápe jejich vznik, jak je ovládá nebo jak rozumí emocím ostatních lidí (jak se do nich dokáže vcítit). Pro dosažení úspěchu v životě může být emoční inteligence dokonce důležitější než IQ, protože se takoví lidé dobře orientují v sociálních situacích a rozumí vztahům mezi ostatními lidmi.)

V učebnici mají žáci návrhy situací a určují, v jakých případech jde o projevy vysoké emoční inteligence a v jakém případě člověk spíše emoční inteligenci postrádá. Každou situaci bodují od 1 do 5 (1 znamená nízká EI a 5 velmi rozvinutá EI):

1. Marušce zemřelo morče a pláče. Přiběhne k ní její kamarád Adam a směje se jí, že z toho tak vyvádí: “Nebul, vždyť si můžeš koupit další.”

2. Pavlova maminka přichází domů. Domlouvali se, že dneska připraví večeři ona. Pavel ale hned vidí, že je vyčerpaná z práce a má starosti. Nabídne se tedy, že večeři udělá on a maminka ať si jde odpočinout.

3. Marek šel se svojí přítelkyní Marcelou na večeři s jejími rodiči do restaurace. Marek má sice snězenou jen půlku chodu, ale už se cítí nějak plný. Napadne ho, že by mu udělala dobře procházka, aby trošku vytrávil. “Jdu se na chvíli projít,” řekne zničehonic a nechá přítelkyni s rodiči bez dalšího vysvětlení v restauraci. Po čtvrthodině se zas vrátí a dojídá svůj oběd.

4. Eva klidně stojí a čeká, až na ni kamarádka přestane křičet a trochu se uklidní. Ví, že kdyby se sama rozčílila, ničemu by to nepomohlo, a ještě by ve vzteku mohla říct něco, čeho by později litovala.

5. Láďa už pár dní moc nespal – buď byl na oslavě, nebo musel dlouho do noci dělat úkoly do školy. Dneska se cítí opravdu mizerně. Má pocit, že všechno v jeho životě je špatně. Nechápe, co se to s ním děje a večer jde na další oslavu, aby ho společnost lidí rozptýlila od špatné nálady. 

6. Pepa právě dostal od učitelky dost špatnou zpětnou vazbu na prezentaci, kterou ve škole předvedl. Není ale na učitelku naštvaný, protože ví, že se opravdu mohl více snažit a do přípravy prezentace vložit více úsilí.

Poté, co každý samostatně oboduje chování lidí v uvedených situacích, ve dvojicích si žáci vysvětlí, co je k udělení počtu bodů vedlo – mezi sebou si svoje rozhodnutí odůvodní.

Reflexe hodiny: Žáci dále zkusí na škále od 1 do 5 určit, jak jsou na tom s emoční inteligencí oni sami. Napíšou, co by ohledně emoční inteligence mohli u sebe vylepšit oni.

Tipy pro rodiče:

V dnešní hodině jsme se zabývali kombinací témat rizikové chování na internetu a emoční inteligence. Četli jsme příběh, jehož hlavní hrdinka porušila zásady bezpečného chování na internetu, měla z toho špatný pocit a nevěděla, odkud negativní emoce pochází.

• Nechte dítě, ať vám vysvětlí, jak pochopilo, co to je emoční inteligence. Potom spolu vymyslete, jakými způsoby se dá emoční inteligence vytrénovat na lepší úroveň.