Koncepce mediální výchovy – 3. hodina: Jak nepodlehnout stereotypům

Cíle:

• Porozumění textu 
• Práce s textem 
• Diskuze a prezentace svých myšlenek ve skupině
• Stereotypy
• Vcítění se do druhého

Předmět:

• Člověk a jeho svět
• Český jazyk

Příběh, který mají děti v učebnici:

Po vlně nevole, kdy Ondrovi rodiče tajně sledovali, co dělá na mobilu, se konečně všechno vrátilo do normálních kolejí. Ondra rodičům odpustil a oni mu slíbili, že už to nikdy neudělají. Ondra se jim zase zavázal, že si nebude psát s nikým, koho by předtím neznal osobně. A tak se chlapec, který ještě nedávno prohlašoval, že mamince už nikdy nebude věřit, najednou snaží vymyslet, co jí tak koupit k narozeninám. Ty se totiž kvapem blíží. 

“Hele, ber to tak, že všechny mámy jsou stejné. Mají rády růže, koukají se na takové ty nudné seriály “o životě”, po večerech háčkujou a hrozně je baví uklízet. To fakt nechápu. Jak je to může tak bavit?” pomáhá o přestávce Ondrovi vymyslet nějaký dárek Honza. Zazvoní.

“Á, už to mám!” volá vítězoslavně kamarád a Ondra zvědavě čeká, co z něj vypadne. “Kup jí zástěru! Mámy taky hrozně rády vaří, tak to se jí bude hodit. A vím, kde nějakou najít. Kupovali jsme ji nedávno babičce, tak tě do toho obchodu po škole vezmu. Ha, problém vyřešen!” je Honza pyšný, jak to hezky Ondrovi usnadnil. 

Otázky k textu:

• Myslíte si, že všechny maminky jsou doma těmi, kdo vždycky vaří? 
• Mají opravdu maminky vaření rády?  
• Vaří něco váš tatínek? Co umí uvařit ze všeho nejlépe?

Ondrovi to tak snadné nepřijde. Krčí čelo a snaží se vzpomenout, kdy zrovna jeho maminka s velkou radostí něco vařila, a jestli ji vůbec někdy viděl háčkovat. Kam mu až sahá paměť, vybavuje si maminku jen s detektivkou v ruce, nebo jak se chystá jít hrát tenis.

“No já nevím… moje mamka mi na to nějak nesedí…” hodnotí Honzův nápad váhavě Ondra. “Ale prosím tě, všechny mámy jsou stejný, věř mi. Schválně, počkej chvilku.” Honza se rozhlíží po třídě, koho by se zeptal.

“Hej, Péťo, myslíš si, že mamky baví uklízet a vařit?”

Spolužák se k nim otočí a bez rozmýšlení řekne: “No jasný, dělají to pořád. Takový prostě jsou.” Ondra si řekne, že mají ostatní asi pravdu.

A tak odpoledne doběhne domů, vysype z prasátka (nebo spíše kasičky-traktoru) část svých úspor a jdou s Honzou do Domácích potřeb.

“Jé, koukni na tuhle!” ukazuje Honza na zástěru s velkými rudými květy. Ondra se jeho nadšením nechá strhnout. “Jo, ta je super, vezmu ji,” platí po chvilce u pokladny.

Po slavnostním obědě v sobotu jdou Ondra, Marta i tatínek mamce popřát. Od tatínka dostává novou kabelku a od Marty nejnovější detektivku od jejího oblíbeného autora. Pak rozbaluje dárek od Ondry.

“No… Ondro, to je tedy… moc hezké,” je překvapená maminka a vypadá, že nemůže uvěřit, co to proboha vybalila.

“Nelíbí se ti?” povadne Ondrovi úsměv. “Nene, je parádní, moc děkuji!” ovládne se zase rychle maminka a syna obejme. 

“Brácha, ty ses zbláznil?” jde později za Ondrou ségra Marta. “Jak tě mohlo napadnout dát mamce takovou věc?” směje se.

“No, s klukama ve škole jsme se bavili, že takovéhle věci se líbí všem maminkám… Všechny totiž milujou uklízení, vaření a tak…” říká uraženě Ondra. 

Marta kroutí hlavou: “To je teda pěkná blbost. Některý možná jo. Ale nesmíš je všechny házet do jednoho pytle. Viděl jsi někdy naši mámu v rudé zástěře? Můžu ti zaručit, že ona uklízení opravdu nemiluje.”

“Tak proč to pořád dělá?” namítá Ondra.

“Protože ví, že je to potřeba. Protože některý věci musíš udělat a překonat se, i když se ti nechce. Mamka chce, aby tu bylo čisto. Tak se překoná a uklidí, i když z toho není nadšená, protože vidí, že to za to stojí.” Ondra pokyvuje: “Mně se to hned nezdálo – jak mi Honza říkal, že jsou všechny mamky stejný. Jeho prostě ráda kouká na seriály, ale ta naše zase miluje detektivky.”

Metodika k hodině:

• Zkoušíme si s dětmi projít, o čem příběh byl a jaké byly jeho hlavní myšlenky.
• Ideální variantou je, když spolu děti diskutují ve skupinkách po pěti. Pokládáme skupinám postupně otázky; na každou dáme krátký prostor 2-3 minuty. Poté si některé příklady říkáme v celé třídě. Návrhy na otázky:

1. Jak se ti kapitola líbila?
2. O čem příběh byl?
3. Proč myslíte, že každá maminka nemusí mít ráda uklízení a vaření?
4. Měla by podle vás každá maminka něco splňovat? Pokud ano, tak co?

• Bavíme se s dětmi o tom, co jsou to stereotypy

stereotyp = představa o tom, že určitá skupina lidí nebo předmětů má nějaké společné rysy či vlastnosti 

Dětí se ptáme:

• Jaké známe další stereotypy o maminkách? (Děti je vyjmenovávají a zároveň říkají, jestli u nich v rodině platí, nebo ne.) 

• Říkáme dětem další stereotypy. Ony se hlásí, zda se jich to týká, nebo netýká / zda s tím souhlasí, nebo nesouhlasí.

Češi jezdí k moři v sandálech a ponožkách.

Češi berou na výlety k svačině řízky v chlebu.

Chlapi neumí vařit. 

Holky neumí hrát fotbal. 

Tancování není pro kluky.

Holky mají jedničky a kluci jsou lajdáci.

• Shrneme, že lidi sice škatulkujeme do skupin, protože je to pro nás při poznávání světa nejjednodušší, ale ve výsledku dané vlastnosti skupiny lidí nebo věcí rozhodně neplatí pro každého jedince uvnitř skupiny. Každý je jiný. Je špatně přisuzovat konkrétním lidem nebo předmětům vlastnosti dříve, než je osobně poznáme a zjistíme, jací jsou doopravdy.

Reflexe hodiny: Zkuste nakreslit stereotypní maminku podle toho, jak ji popisují Ondrovi kamarádi v příběhu.

Tipy pro rodiče:

Dnešní příběh ukazoval, jak chybné úsudky si můžeme vytvářet o okolním světě, pokud zobecňujeme. Hlavní hrdina Ondra se při výběru dárku pro svou maminku řídil stereotypem, že všechny maminky jsou stejné a mají velmi rády domácí práce. Nakonec zjistil, že jeho maminka zažitým stereotypům vůbec neodpovídá.

• Co tě na dnešní hodině nejvíce zaujalo?
• O čem byl příběh?
• Bavte se o tom, jaké role jsou ve vaší rodině. Kdo vaří? Kdo uklízí? Kdo připravuje dětem svačinu, zalévá květiny, stará se o zahradu, vyměňuje žárovky…? 
• Podle čeho máte doma rozdělené role?